close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Other way **//**Story pro Mači**//**

21. července 2009 v 17:46 | Remy |  For***
Tuhle LP story už dlouho slibuju jedný suprový holčině, která je po netu známá jako Mačitka nebo Cutyma...... neboli majitelce blogu http://wakeme.blog.cz a tak sem ji konečně napsala xD




"Mikeiii!! Potřebuju nový šaty, v těch modrých sem byla na posledním předávání cen... Nemůžu se na veřejnosti objevit podruhé ve stejných šatech!" křičí na mě moje přítelkyně Veronica. "Jasně lásko, zítra zajdem do obchoďáku" křiknu na ni přez kupu papírů na mojem stole. Co já bych pro ni neudělal? Miluju ji.... Akorát mě štve že kluci z kapely mě maj za vola.... Nenáviděj ji.... Pořát mi vykládaj že ze mě tahá jenom prachy, ale to není pravda. Vždyť mě miluje. "Ale lásko, já jdu zítra dopoledne k zubařce a odpoledne mám kosmetiku a večer je to předávání" Co? Myslel sem že je až příští týden... "Cože? To není možný, jště sme s klukama nenachystaly program, máme vystupovat... do háje! Miláčku, nebude ti vadit když do toho obchoďáku zajdeš sama? Musim jít za Chesterem" "To je v pohodě" Páni, je tak úžasná! Kterákoliv jiná ženská by se naštvala že s ní nejdu, ale Veronica je úplně jiná.

Dal jsem Verče peníze, sedl do auta a teď jedu k Chesterovi. Je to můj nejlepší kámoš, ikdyž se poslední dobou, po té co jsem mu oznámil že chci Verču požádat o ruku, pořát jenom hádáme. Lepšího člověka jsem v životě nepotkal. Už jsem před jeho domem, doufám že se zase nepohádáme.

"crrrr" No tak Chazzy, proč ti to tak dlouho trvá než zvedneš ten kecafon?? "Bennington..... Kdo je tam?" ozval se rozchrápanej hlas mýho nejlepšího kámoše. "Nazdar Chemiku, to sem já Spike" "Ježiš čau brácho, poď dál" "¨Máš zavřený psy?" Chester a jeho psy.... Obluda a Tesák.... Nemaj mě moc rádi, a upřímně řečeno já je taky zrovna nemiluju. "Ne, sou na zahradě. Počkej chvíli, hodim na sebe nějaký hadry a zavřu je do kotce." "ok" V kecafonu to zapraskalo a zachvilku už sem ho slyšel jak nahání psy. Pak sem ho i uviděl, byl bílej jak stěna a měl na sobě Talindiny šaty. Počkat... on má na sobě šaty? Panebože. V tu chvíli kdy sem si to uvědomil sem dostal totální výtlem div sem se neválel po zemi. "Hej, lepidlo, co je tady k smíchu?" Místo odpovědi sem se zmohl jen na to abych na něj ukázal. "Co je semnou?" KOukl se napřed na mě, a potom na sebe. V tu chvíli se chytil za hlavu a začal řvát "Tal! Proč si dáváš svoje oblečení na moje?! Panebože, a já si říkal že je to ňáký upnutý..." Pořát tam hudroval a to mě dostávalo do většího a většího záchvatu smíchu. "Copak je mi-" vykoukla talinda a chtěla se zeptat, ale když ho spatřila, měla úplně stejnou reakdci. "No jasný, smějte se mi oba..... proč ne?" Chester byl úplně rudej vzteky.
Po chvíly sme se s Tal uklidnily. "Nazdar Mikeu, co ho to prosimtě napadlo? Ty šaty mám na zítra na večer" "Čau Tal..... No, věř nebo ne, ale já sám nevim.... šel zavřít psy a objevil se tu v tomhle." ukázal jsem na něj.

Ještě chvíli sme se tam tak bavily a pak mě Chester pustil dovnitř. Sedl sem si na gauč a Tal mi začla vařit kafe. Než se Chester vrátil, protože si šel vzít něco víc mužnýho, povídaly sme si s Tal o Verče. "Tak co Mikeu? Už si Verču požádal o ruku? Zatím ne, měl sem v plánuá že to udělám dneska, ale nějak sem zapoměl že zítra je předávání takže lítá po kosmetikách a tak. Myslel sem že bych ji požádal na tom předávání.... Ale nevim jak by na to zareagovaly kluci." "To by pravda moc dobrý nebylo..." Jsem rád že aspoň Tal mě podporuje. Říká že je to moje věc, a že jestly sem přesvědčenej že mě miluje, ať si ji klidně vezmu..... Chvíli sem tak přemýšlel a pak se objevil Chester, tentokrát ve svým triku a černejch kalhotech s řetězem.

"Konečně chlap, už sem si myslel že sem přišel mezi ženský" šťouchl sem do něj. "Ha ha ha, tak sme se pobavily a teď bys mi mohl říct proč si tu tak brzo" "Brzo? Chazzy, víš kolik je hodin?" "ne-" zašmajdal v kapse pro mobil a pak se zarazil. "Copak? něco se ti nezdá?" zasmál sem se. "Asi se mi sekl čas na mobilu, kolik je?" "Tři odpoledne" "Cože?" "Nojo, miláčku, včera si to u Johnatana trochu přehnal s pitím" zasmála se Tal. "No jo, to je tak když se de na dobrou kalbu" "Když už mluvíš o kalbě, tak bych ti rád něco řekl.... a nech si to napřed vysvětlit než na mě začneš ječet, jo?" "ok" "Víš.... zítra po tom předávání.... chci požádat Verču o ruku..." "To si ze mě děláš prdel?!" "Ne.... hele jestli seš proti tomu abych byl šťastnej tak asi nejsi můj nejlepší kámoš!" "Hele brácho, dal bych za tebe ruku do ohně ale v tomhle semnou nepočítej! Kdyby mělo bejt po mým, tak ta děvka nežije!" "Není to děvka" "Jo, neni to děvka, ale tahá z tebe prachy!" "Kluci!" zakřičela Tal. "Promiň Tal, ale na tohle nemám... uvidíme se zítra" "Ahoj Mikeu" "Měj se Tal" rozloučil sem se s ní, koukl na Chestera a šel domů.

Hned co sem si doma sedl k telce se mi rozeřval mobil. "Nazdar brašule" ozval se můj brácha Jay. "Čau Jay, co potřebuješ?" "Hele seš doma? Potřeboval bych laskavost..." "O co de?" "Víš, jedu do New Yorku, dostal sem smlouvu.... a potřeboval bych jestli by u tebe nemohla přespat kámoška.... Má to doma divoký a sebou ji vzít nemůžu, potřebuje jenom někde přespat do zítřka...." "Ale já se musim chystat na zítra.... je to předávání... a vůbec, proč nejde k ňáké kámošce?" "Moc jich nemá... vLastně má jenom mě.... Její máma je ve cvokárně a to ji odsoudilo..... " "Bože... No tak jo... V kolik ji přivezeš?" "Asi za půl hodiny" "Tak jo" "Díky moc" "No jo..."

No to si ze mě dělá srandu? Dyť chci Verču požádat o ruku, jak jí asi bude až zjistí že tu bude přez noc Jayova kámoška? Ach jo.... Že já musim vždycky pomáhat.... Sem idiot...
Chvilku sem jen tak seděl a přamýšlel, ale nakonec sem si řek že to ničemu neublíží, tu holku vživotě neviděl a jestli ji má brácha rád a pomáhá jí, nemůže to být ňákej škodnej typ.... A tak sem začal uklízet. Doteď sem si neuvědomil že mám ve svým baráku fakt bordel. Vyklidil sem pracovnu a daltam madračku a peřiny.

"crrrr" Kurva, už sou tady.... "Čau, poďte dál, ale je tu bordel..." "Nevadí.... Mikeu, tohle je Amy - Amy, tohle je můj brácha Mike" "Dobrý den" "Ahoj, hele nevykej mi, já sem Mike" podal sem jí ruku. Vypadala fakt hrozně. Ne že by nebyla hezká... Ale její vzhled kazily kruhy pod očima a a její psychyka která na mě přímo volala že je na dně.

Chvilku sme kecaly a pak přijela Verča. "Lásko?" "Ahoj Veru" pozdravil sem ji když vešla do obyváku. Když sem vyděl jak se pohrdlivě koukla na Amy, bylo mi té holky líto. "Ehm... Tohle je Amy - Amy, tohle je má přítelkyně Verča..... a bráchu znáš" "Čau" pozdravil ji brácha. "No nazdar" Ti dva si nikdy nekáply do noty... Ale musej se s tím smířit, Jay je můj brácha a proti rodině nikdy nepůjdu.... A Verču miluju.... "Ráda vás poznávám" šeptla Amy. "Ale já tebe ne" štěkla Verča tak jedovatě, až se Amy rozklepala. "To je v poho, Em, na to si zvykneš, taková je vždycky" mrkl na ni Jay. "No nic, brácha, díky moc, ale já už musim jet nebo přijedu pozdě a to bych fakt nechtěl." "Jo jasný.... Tak upaluj, jeď opatrně." "Neboj se o mě jako bych byl furt malej" šťouchl do mě.

Jay odjel a já sem si ještě chvilku povídal s Amy. Pak mě zavolala Verča a tak sem šel za ní. "Co tady ta holka chce?" "Je to Jayova kamarádka a přespí tu...." "To tu jako budem ubytovávat bezdomovce?" štěkla po mě. Tohle se mi vůbec nelíbí... Amy je fajn, pěkně se mi s ní povídalo a Verča s ní vůbec nemluvila.... Proč o ní kruci mluví jako o bezdomovci? "Neni to bezdomovec, je to bráchova kámoška a má problémy, tak proč by tu nemohla přespat? Tví kámoši tu taky přespávaj, tak o co de?" "Du na nákup, dej mi peníze" "Cože? Ráno sem ti dával osum tisíc" "Byla sem si pro šaty, nezapoměl si?" Panebože... To sou večerní šaty tak drahý?? Rači sem přestal uvažovat, dal sem jí peněženku a šel za Amy. Sedl sem si a vzápětí uslyšel bouchnout dveře. "Promiň... asi bych měla jít jinam.... Nechtěla sem aby ses kvůli mě pohádal s přítelkyní... Je mi to líto...." Řekla Amy a zvedla se. "To je dobrý, však ono jí to přejde." mrkl sem na ni. "Ale já opravdu nechci dělat problémy a-" jak tak couvala z obyváku směrem ke dveřím, zakopla o hromadu časáků, přistála na zami a stáhla sebou i kafe co sem jí uvařil a celá se jím slila. "Ježiši, neudělala sis něco?" Přiskočil sem k ní. "Asi ne.... Já sem v pohodě.... Ale zničila sem ti koberec...." Rozplakala se "To nevadí, nebreč, koupila ho Verča.... A mě se stejně nelíbil... Nemám rád bílý věci, ten koberec se sem vůbec nehodil" "Ale-" "Žádný ale, " přerušil sem ji "slíbil sem Jayovi že na tebe dám pozor než se vrátí, a tak to taky bude.... Takže si zase sedni a seď" usmál sem se na ni a vytáhl ji spátky na gauč. Koukl sem se na ni jak je celá mokrá a uvědomilk jsem si že sebou nemá žádnou tašku ani nic takovýho. "Amy? Co nosíš rači, šaty a sukně nebo kalhoty a triko?" "Kalhoty a triko, proč?" "Potřebuješ něco suchýho, takže doufám že z mýho oblečení nevyskočíš, protože Verča má jenom šaty a sukně" zasmál sem se. "Jesli chceš tak se tu zatím porozhlídni a já ti mezitím donesu nějaký oblečení" "Tak jo...."
Došel jsem ke skříni, vytáhl ty nejmenší ryfle co se našel, pak nejmenší triko a zamířil ke dveřím "Páni, to je krásná ložnice" vešla dovnitř Amy. "Nevadí že jsem sem dolezla?" "Nene, v pohodě" Koukla na otevřenou skříň. "N co má tolik oblečení?... Já myslela že ty si slavnej....Teda... Chci říct že kolem tebe se pořát točí novináři a máš patery ryfle a několik triček a nechápu proč ona má tolik šatů..... promin" usmála se omluvně... až teď sem si uvědomil že na ni koukám jak na svatej obrázek.

Po chvíli sem se rozhoupal a šel do obyváku aby se mohla pořevlíct. Když sešla dolu, musel sem uznat že jí tyhle volný hadry fakt seknou..... Pak sme si povídaly o všem možným....... "Hele a proč vlastně nejsi doma?" To je jedno...." "Ok, ale jestli o tom chceš mluvit s někým kdo si možná prošel něčím podobným, můžu tě vzít za kámošem.... Taky to doma neměl lehký...." "Co se mu stalo?" "Znásilnil ho jeho strejda..... a jeho otec ho mlátil" "Aha... a... jak se s tím vyrovnal?" "Co takhle udělat si výlet k Benningtonům?" mrkl sem na ni. "No já nevim..." "Ale jo, poď, je s ním sranda.... Dneska sem za ním byl a přišel mi otevřít v šatech jeho manželky" zasmál sem se při vzpomínce na odpoledne.

Stálo mě to chvilku přemlouvání, ale nakonec sme přecejenom nasedly do auta a jely za Chesterem. Ten nás uvítal s otevřenou náručí a pak sem je nechal v obyváku a šel si za Tal hrát s Tylerem.

Kolem osmé večer sme vypadly. "Co takhle zajet do města?" Navrhl sem, protože sem si všiml že je veselejší... přístupnější.... "Já.... víš... nemám u sebe žádný peníze...." "To nevadí, zvu tě na zmrsku a na nákupy" mrkl sem na Amy a ta se chvíli ostýchala ale nakonec kývla.

Zalezly sme do první kavárny která byla po cestě a objednaly si ty největší poháry. "Pokecaly ste si s Chazzem?" "Jo, je to fajn chlap... vůbec na něm neni poznat to čím si prošel." "To ne no" zasmál sem se. Vté kavárně sme byly asi hodiny a zase si povídaly a všem možným i nemožným a mezitím sme se popraly stěma pohárama.

"Tak... a teď hurá na nákupy!.... Jakej vyznáváš styl? Hip-Hop, Rock, Punk, Barbie....??" "Já nevim, asi od každýho něco..." "Tak dem semhle" ukázal sem na obchod do kterýho chodím nejrači... seženu v něm úplně všechno..... od volnejch gatí po Klobouky.
Napřed sme se tam motaly kolem stojanů ale pak se to rozjelo v nákup jakej sem nezažil. Nosil sem Amy různý věci ke kabince a ta se mi ukazovala jak v čem vypadá.... Byla to vážně zábava, ne jako s Verčou která si mě v obchodě vůbec nevšímá.
V tom obchoďáku sme blbly strašně dlouho a nakonec sme to zapíchly unavení a hladoví v jednom baru kam občas zavítáme s klukama, protože tam fakt skvěle vařej. Sedly sme si ke stolu pro dva a zase sme si povídaly. Bylo mi s Amy jako bych ji znal celej život.
Najednou se zarazila a vnímala něco zamnou, když sem se otočil, všiml sem si tak akorát toho že za náma seděj dvě holky. "Co je?.... Amy..... Haló, země volá Amy, prosím ozvi se" a zase nic. Znovu sem se otočil a víc se zaměřil na ty holky. Byla to Verča s její kámoškou Vivian. Nachvilku sem se zaposlouchal..... "Jo, je to ubožák.... je do mě úplnej blázen, a koupí mi všechno co chci" zasmála se Verča. Vyvalil sem oči a poslouchal dál, nějak mi to nedalo..... "Ale víš co fakt nechápu?" "Povídej" "On se kvůli mě hádá s Chesterem, chápeš? S nejlepším kámošem!" znovu se zasmála "Je to idiot, asi by měl víc dávat na dlouholetý kámoše aby si nenarazil hubu, na což je teď už stejně pozdě" řekla Vivian a obě chytly výtlem. "Ehm... Mikeu? Nepůjdem někam jinam?" zeptala se Amy a koukala na mě s obavama v očích. Uvědomil jsem si jak se asi tvářím, srovnal výraz a mávl na servírku že zaplatím. "Je mi to líto..." "Jo, to mě taky" vydechl sem zhluboka.
Zaplatil jsem a šly jsme domů. Za celou cestu sme ani jeden nepromluvily. Doma sem se úplně sesypal. Sedl sem na gauč a čuměl do vypnuté telky a snažil se ignorovat tu část mé osobnosti která na mě křičela "Chester ti to říkal! Měl pravdu!"
"Um.... Na, prej je to dobrý na špatnou náladu...." podala mi Amy hrnek s něčím co strašně vonělo, tu vůni jsem nedokázal identifikovat. "Díky" "Není zač" napil sem se toho a bylo to celkem dobrý... vlastně to bylo hodně dobrý "Co to je?" "No, já ani nevim, naučil mě to tvůj brácha, prej něco japonskýho...." "Aha, Jay byl vždycky na bylinky" "Jo, a ty zase na muziku" zasmála se a vzápětí se zetvářila jako když člověk vyklopí to co nechce. "Co je?" "Ale... Je to trochu složitý" usmála se. "To neva" "Hele.... víš... my dva se známe už od školky..... jen ty si na mě nepamatuješ.... bývaly sme dost dobří kámoši ale pak sem se odstěhovala.... Na střední sem byla s Jayem ve třídě a od tý doby sme kámoši...." "To myslíš vážně?" koukal sem na ni vyjeveně. "Jo, máš tu nějaký fotky ze školky?" "Myslim že nějaký jo..." zvedl sem se a šel do zkušebny kde sem jí nachystal spaní. Mám tam skříň se vším možným harampádím který sem nikdy nedokázal vyhodit, sou tam i nějaký fotky z dětství, to sem věděl, ale jesti sou nějaký ze školky to netušim... Amy šla semnou a když sem vytáhl ze skříně krabici nadepsanou "FOTKY" a otevřel ji, hrábla po horní fotce a začla se smát. "Co je?" zeptal sem se. "Tohle sme my.... měl si narozeniny a já ti donesla dort.... utíkal si s ním za mamkou a po cestě spadl....." Obrátila na mě fotku, na které sem jako malej špunt celej zapatlanej od dortu a vedle mě stála holka a smála se mi. Byla to Amy, o tom nebylo pochyb, stejný oči, stejnej úsměv.... "Tyvole, jaktože sem na tebe zapoměl?.... Proč mi Jay neřekl že tě zná?" "Taky si mě nepamatoval.... a ani nepamatuje, neví že se známe odjakživa...." "Ale proč?" "Chtěla sem začít znovu... a Jay mi dal perfektní příležitost tím, že si mě nepamatoval...." Mluvila dál, ale já ji moc nevnímal. Vzpoměl jsem si na dětství.... Na den kdy odjela.... Měl jsem ji hrozně rád... Byla pro mě něco bez čeho sem si neuměl představit život. Jak sem na ni mohl jenom zapomenout?
"Mikeu" drcla do mě. "No?" "Máš tu přítelkyni, asi bys na ni měl zavolat, hledá tě...." "Miláčku!!" Veronica.... nechci ji ani vidět... ale musí se to nějak vyřešit.... "Počkej tady.... um.... na" podal sem jí MP3ku "Asi to nebude nic příjemnýho k poslechu...." "Dobře.... Ale jestli chceš, můžu jít pryč..." "Ne, zůstaň tady, zachvilku se sem vrátim, tak zatim poslouchej písničky, jo?" "ok" Vzala MP3ku a sedla si do roku mojí zkušebny na madraci, kterou sem jí tam nachystal. Zapla MP3ku a mrkla na mě. Vyšel sem na chodbu, zavře dveře a zavolal na Veronicu "Tady sem... už du!" Sešelsem ze schodů a podíval se na ni. Okamžitě mi v hlavě začly znít její slova z kavárny. "Ahoj miláčku" chtěla mi dát pusu, ale uhnul sem. "Nazdar.... Jak bylo s Vivian?" "Cože? No... jo, fajn, znáš to, nákupy a pak kavárna, prostě senza den s kámoškou... Jak víš že sem byla s Vivian?" vykoktala ze sebe s vyvalenýma očima. "Hele nebudu to nijak rozvádět, bež si zbalit věco a vypadni z mojeho domu!" "Cože? Co se děje? Snad nevěříš těm Chesterovým kecům" zakňučela "Nevěřil jsem, ale dneska v kavárně si my ty "kecy" potvrdila..... Vypadni!" Zařval sem.... Bylo mi do breku.... vždycky sem byl citlivka, ale před tou mrchou brečet nechci.... Pořát tam stála jako přimrazená, očividně nechtěla věřit. V návalu vzteku sem ji chytl za ruku a táhl do schodů směrem k ložnici, tam sem ji pustil, otevřel sem skříň a vytáhl kufr, do kterýho sem začal házet veškerý její věci. "Mikeu... já.... vysvětlím ti to..." škemrala "Není co vysvětlovat!" Zařvalk sem, vzal dva kufry plný jejich hader a nesl je dolů. Cupitala zamnou a snažila se mě zastavit, pokaždě když se mě dotkla mi bylo na zvracení... Otevřel sem domovní dveře a vyhodil kufry ven. "Vypadni!!" "Ne!" Chytil sem ji za ruku a škjubl s ní tak, že vyletěla ze dveří jako raketa a prásknutím sem je zavřel. Okamžitě sem se sesunul na zem a začal se klepat jak ratlík. Nakonec sem se pochvíly i rozbrečel. Složil sem hlavu do klína a přestal vnímat Veroničino klepání na dveře a zvonění. Z transu mě probrala Amy. "Mikeu? Promiň, já... volá Jay...." Podala mi můj mobil. "Jayi?" "Nazdar brácho.... Amy mi řekla o Verče... je mi to líto...." "Nemusí... byl sem blbej..." "Jo, to jo, ale byl si zamilovanej... ale to neni to proč ti volám.... hele myslel sem že se zejtra nejpozdějš pozítří vrátim, ale řekly mi že mě tu budou potřebovat týden kvůly nějakým kravinám.... a tak se chci zeptat, jestli bys potom nemohl Amy hodit domů" "Jo, jasně" "Díky brácho" "Neni zač" Tipl sem telefon a vstal ze země. Přesunul sem se do obyváku a zapl telku. Amy si sedla vedle mě a chytla mě kolem ramen. "To bude v pohodě" utěšovala mě. Až teď sem si uvědomil že už zas bulim.

Nakonec sme oba usnuly na gauči. Ráno mě probudil telefon. Volal Chester. "Čau Chazzy, co potřebuješ?" "Čau Mikeu... volal mi Jay.... říkal co se stalo.... Jenom sem se chtěl zeptat jestli pujdeš na to předávání, nebo jestli chceš zůstat doma..." "Aha... budu tam, neboj" "Tak jo, zatim čau" "Čau" Položil sem telefon a koukl na Amy která pořát spala. Byla krásná. Pořát sem nemohl pochopit jak sem na ni mohl jen tak zapomenout. Přišlo mi to jako nemožný. Vždyť sem ji měl rád... víc než jako kamarádku.... miloval sem ji... ikdyž sme tehdy byli ještě malý děti. A v tu chvíly sem si uvědomil, že ikdyž sem na ni zapoměl, milovat sem ji nepřestal. Samozřejmě, tu mrchu sem miloval, ale ne tak jako Amy.
Odebral sem se do kuchyně, uvařil si kafe a šel do koupelny, kde sem vykonal raní hygienu. Poté sem se vrátil do uchyně kde už byla Amy a dělala snídani. Měl sem tu tendenci ji políbit, ale bál sem se. Jak by asi reagovala? Co by mi na to řekla? Co by na to řekl kdokoliv jinej? Ještě včera večer sem brečel kvůli holce kterou sem chtěl požádat o ruku a teď po ní ani nevzdechnu a začnu líbat téměř neznámou holku? To by asi nebyl dobrej nápad. "Dobrý ráno Em" usmál sem se na ni. "Ahoj Mikey..... páni... Em si mi vždycky říkal jenom ty.... Byly to krásný časy..." "To byly.... Kam ste se vlastně odstěhovaly?" "Do Arizony.... Víš... asi bys měl vědět že Chestera znám už hodně dlouho... byly sme sousedi" "Fakt?" vyvalil sem oči.
Nasnídaly sme se a pořát si povídaly. Celý dopoledne mi Em vyprávěla co dělala když sme se nevyděli, jak se seznámila s Chesterem a co se teď děje u ich doma. "Táta začal chlastat... Mamka se totiž zabila při autonehodě a on to neunes. Chodí domů nalitej jak doga a táhá knám cizí ženský.... a mlátí mě... proto sem teď byla nějakou dobu u Jaye...." "To je i líto..." to bylo jediný co sem jí na to byl schopnej odpovědět. Nikdy sem nebyl dobrej v utěšování lidí, a silně sem pochyboval že zrovna teď se to může změnit.
Na oběd sme si zašly do jedný restaurace a pořát sme si vykládaly. Nevzpomínám si kdy sem toho naposledy tolik namluvil. Odpoledne sem se Em zeptal, jestli semnou půjde na předávání, a ta vesele souhlasila. Kolem třetí sme se začly chystat. V pět sme měly všichni sraz u Chazze a pak sme měly jet do centra. My s Amy sme dojely jako poslední, protože sme se tak nějak vrátily do dětských let a hrály sme asi pětkrát polštářovou bytvu, ve které sem jako vždy vyhrál já.

*****

Rozhodl sem se Amy nabýdnout azil a tak se ke mě nastěhovala. Už u mě žije půl roku a dva měsíce polu chodíme. Právě teď nejspíš dělá večeři a čeká až se vrátim. Rozhodl sem se ji požádat o ruku a kluci, především Chester a Jay mě v tom vehementně podporujou. Koupil sem jí kytici bílejch růží, má je nejrači a prstýnek jsem dal do ní.

Tak a je to tady... přichází ta chvíle, kdy se mi buď splní sen, nebo zhroutí svět.... "Ahoj lásko" políbil sem ji a podal jí kytici. "Ahoj - jé, čím sem si ty krásný růže zasloužila?" ptá se udiveně a přivoní knim. Najednéou zbystřila a vytáhla z kytice krabičku.... "Amy, vezmeš si mě?" zeptal sem se nervózně. "Můj bože..... teda jasně že jo!" vykřikla a rozplakala se. objala mě a políbila.

*****

A tak sem znovu našel svou životní lásku. Vzali sme se a už jsme spolu rok. Narodily se nám dvojčátka, holka a kluk, pojmenovaly sme je podle našich nejlepších přátel, kterýmy byly manželé Benningtonovi, Chester a Talinda. A tímto končí můj příběh o tom, jak sem se na vlastní kůži přesvědčil, že stará láska nereziví.

THE END
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kultaseni (mači) Kultaseni (mači) | Web | 21. července 2009 v 19:12 | Reagovat

týjo.. to je krásná story.. :-*
Moc se ti to povedlo.. :) ale co budu povidat.. prostě krása. :)

2 Andrea Andrea | Web | 22. července 2009 v 16:24 | Reagovat

Ahoj, jsi v dalším kole SONSong :-)

3 patek philippe watch replica patek philippe watch replica | E-mail | Web | 15. ledna 2013 v 10:20 | Reagovat

While I still like it, I think there was an grammatical error close to the beginning of the third paragraph.
http://www.palewatches.com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama